Vedení účetnictví Praha, Brno, Bratislava, Wien, Warszawa

Kompletní účetní servis a služby daňového poradce.
Vedení účetnictví, daňové poradenství ,zpracování mezd, roční uzávěrky a další účetní služby.

Nesprávně odvedená DPH u elektronicky poskytovaných služeb a co s tím

Datum článku: 20. 01. 2015

Jak jsme zmiňovali již v několika dřívějších článcích určit správně místo plnění u elektronicky poskytovaných služeb, může být značně obtížné. V takovém případě se pak podnikatel může velmi snadno zmýlit a odvést DPH jinam, než kde je místo koncového usazení příjemce. Pokud k uvedené chybě dojde, jak se bude postupovat dále? Jaké to bude mít pro podnikatele následky si můžete přečíst v následujících řádcích.

Platí, že elektronicky poskytované služby se zdaňují vždy v místě usazení koncového spotřebitele služby. Do tohoto místa usazení musí být odvedena i DPH za onu poskytnutou službu a podnikatel má povinnost vést o takovémto kroku příslušnou evidenci a pravidelně podávat daňové přiznání. Co, ale musí obsahovat evidence a co dělat v případě odvedení DPH na špatné místo?

Co musí být v evidenci

Poskytovatelé elektronických služeb, komunikačních služeb a služeb rozhlasového a televizního vysílání, kteří uvedené služby poskytují osobám nepovinným k dani, musí kromě odvodů DPH do správného státu a podávání daňového přiznání ještě vést podrobnou dokumentaci, která slouží jako doklad finančním úřadům, že daň byla správně odvedena. V souladu s Nařízením Rady (EU) č.967/2012 musí dokumentace obsahovat následující údaje:

členský stát spotřeby do něhož byla služba poskytnuta,
druh poskytnuté služby,
datum poskytnutí služby,
základ daně a použitou měnu,
všechna následná zvýšení nebo snížení základu daně,
uplatněnou sazbu daně,
výši splatné daně s uvedením použité měny,
datum a výši obdržených plateb,
veškeré platby na účet obdržené před poskytnutím služby,
je-li vystavena faktura, tak informace na ní uvedené,
jméno příjemce, když je osobě povinné k dani známo,
informace použité k určení místa usazení příjemce nebo určení trvalého pobytu či místa, kde se příjemce obvykle zdržuje.

Tato evidence musí mít elektronickou podobu a musí být archivována po dobu deseti let od roku kdy došlo k plnění. Z důvodu nesnadného získávání a dokládání místa usazení či trvalého pobytu nebo místa, kde se příjemce obvykle zdržuje. Je firmám odborníky doporučováno, vytvoření interního dokumentu, ve kterém bude v souladu s platnou legislativou popsáno, jakým způsobem firma uvedené informace o místě usazení určuje.

S vědomím, že právě určení místa usazení uživatele služby může být velmi složité, je zde Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1042/2013, které má být určitým návodem, jak postupovat v uvedené situaci. Konkrétně je zde stanoven systém domněnek, které mají být klíčem k řešení, při určování místa plnění v případech, kdy téměř není možné určit místo pobytu příjemce.
Jde o následující domněnky:

Služby poskytované v telefonní budce, přes wi-fi hot spot, v internetové kavárně, hotelové hale či restauraci (tedy v místech, kde je vyžadována přítomnost zákazníka) v takových případech se má za to, že příjemce je usazen v daném místě a že služba je v onom místě skutečně využity.
U služby poskytnuté prostřednictvím pevné telefonní linky se má za to, že příjemce je usazen v místě instalace této pevné linky.
U služeb poskytovaných prostřednictvím mobilních sítí se má za to že příjemce je usazen v zemi určené mezinárodním směrovým kódem země SIM karty použité pro příjem těchto služeb.
U služeb využívajících dekodér nebo podobná zařízení se má za to že příjemce je usazen v zemi, kde je umístěn dekodér nebo podobné zařízení.

Pokud nejde při stanovení místa pobytu využít uvedených domněnek. Může podnikatel ke stanovení použít dva důkazy, které si neprotiřečí. Takovými důkazy jsou:

fakturační adresa příjemce,
IP adresa,
bankovní údaje,
místo pevné linky příjemce,
mezinárodní směrový kód země,mezinárodní identifikace mobilního účastníka uložený na SIM kartě,
místo pevné linky příjemce,
jiné informace důležité z obchodního hlediska.

Co bude následovat v případě odvedení daně do nesprávného státu

Jak je z uvedeného patrné, největším problémem podnikatelů je správně určit ono místo koncového usazení uživatele. Podnikatel však nemusí žít v neustálém napětí, že jej finanční úřad v uvedené situaci neustále sleduje a hodnotí jeho postupy. Důkazy k určení uživatelů služeb se neodevzdávají každý den a neodevzdávají se ani s daňovým přiznáním. Jsou však důležité v případě daňové kontroly, kdy si kontroloři mohou uvedené spisy vyžádat. Může dojít k situaci, kdy finanční úřad jiného členského státu bude požadovat zdanění prodeje věci ve své zemi protože má důkazy, že věc byla spotřebována na jeho území.

V uvedeném případě se podle odborníků bude postupovat velmi jednoduše. DPH musí být odvedena v sazbě, která platí v zemi spotřeby. Musí být tedy podáno dodatečné daňové přiznání. Plátce musí odpovídajícím způsobem provést opravu základu daně a výše daně. Jinak řečeno, tam kde se daň octla nesprávně ji snížit a ve správném státě příjemce služby ji zvýšit, což se uskuteční podáním dodatečného daňového přiznání s případným doměřením daně. DPH se nebude hradit dvakrát, ale pouze se uhradí případný rozdíl tam, kde se povinnost zvýšila. Pokud za dobu, kdy k nesprávné úhradě došlo vzniklo penále. Musí je podnikatel také uhradit,