Vedení účetnictví Praha, Brno, Bratislava, Wien, Warszawa

Kompletní účetní servis a služby daňového poradce.
Vedení účetnictví, daňové poradenství ,zpracování mezd, roční uzávěrky a další účetní služby.

Odchod od zaměstnavatele po pracovním úrazu je třeba dobře zvážit

Datum článku: 04. 10. 2023

Každé důležité rozhodnutí je třeba vždy promýšlet v širších souvislostech a to platí i o rozhodování zaměstnance ohledně jeho zdraví po pracovním úrazu nebo zjištění nemoci z povolání. Ukvapený odchod ze zaměstnání po pracovním úrazu, i když je učiněn z obavy o vlastní zdraví, může být pro zaměstnance hodně nevýhodný a připravit jej o peníze z náhrady za ztrátu výdělku.

Po návratu k práci po pracovním úrazu je důležité neodmítat případnou nabídku zaměstnavatele na jinou práci

Pracovní úraz nebo zjištění nemoci z povolání je vždy velmi závažná věc, která samozřejmě ve většině případů ovlivní i další jednání dotčeného zaměstnance ve vztahu k zaměstnání samotnému a většinou i k zaměstnavateli. Zvláště pokud se jedná o vážný pracovní úraz s delší pracovní neschopností nebo nemoc z povolání, má samozřejmě každý dotčený zaměstnanec přirozenou tendenci, se co nejrychleji vzdálit od toho co mu způsobilo újmu a mohlo by samozřejmě působit nepříznivě i dál. Jinými slovy zaměstnanci po prodělané delší pracovní neschopnosti z důvodů pracovního úrazu či nemoci z povolání se velmi často rozhodnou pro co nejrychlejší odchod z daného zaměstnání bez hlubšího promyšlení toho, co takový krok bude pro ně znamenat.

Jak už napovídá úvod tohoto článku, tak překotný odchod ze zaměstnání, může být pro zaměstnance zásadní chybou, i v případě, že jej zaměstnanec činí z obavy o vlastní zdraví. I po skončení pracovní neschopnosti kvůli úrazu se vyplatí dobře zvažovat, jak v zaměstnání dál. Okamžité opuštění zaměstnání bez důkladné konzultace s lékaři, zaměstnavatelem a případně i sociálním pracovníkem či právníky, není dobré řešení a dotčenému zaměstnanci většinou takový postup uškodí.

Zaměstnanec v dané situaci by měl ve vlastním zájmu o svém stavu co nejvíce komunikovat s lékaři a konzultovat s nimi právě i otázku své pracovní aktivity i dalšího setrvání ve stávajícím zaměstnání. Dále by se měl uvedený zaměstnanec snažit i během pracovní neschopnosti zůstat v kontaktu se zaměstnavatelem a řešit s ním otázku svého zdravotního stavu a návratu do práce. Zásadní pro zaměstnance je v dané situaci vědět, že odmítnutí nabídky zaměstnavatele na jiné zaměstnání odpovídající zaměstnancově zdravotnímu stavu po úrazu a jeho kvalifikaci je ze strany zaměstnance hrubou chybou, která jej připraví o odškodnění za ztrátu na výdělku po onom úrazu a může způsobit i další problémy.

Zaměstnavatel nemusí plně odškodňovat zaměstnance po úrazu za snížení výdělku, pokud si zaměstnanec toto snížení způsobí vlastním přístupem k práci

Zaměstnavatel má samozřejmě ze zákona povinnost zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz, nebo u něho byla zjištěna nemoc z povolání poskytovat příslušnou náhradu za ztrátu výdělku, která mu vznikla právě v důsledku utrpěného pracovního úrazu či nemoci z povolání.

Uvedená náhrada za ztrátu výdělku náleží zaměstnanci už po dobu pracovní neschopnosti, v níž se zaměstnanec ocitl z důvodu pracovního úrazu či nemoci z povolání, tak i po skončení této pracovní neschopnosti. Náhrada slouží ke kompenzaci výdělku zaměstnance a má vyrovnávat rozdíl mezi průměrným výdělkem zaměstnance před úrazem a vznikem škody a při neschopnosti a po ní. Protože při pracovní neschopnosti z výše uvedených důvodů a po skončení této neschopnosti má zaměstnanec právo obdržet takový výdělek, jaký by měl, kdyby k pracovnímu úrazu či nemoci z povolání nedošlo.

Náhrada za ztrátu výdělku dotčenému zaměstnanci náleží i po skončení pracovní neschopnosti čili po opětovném návratu do zaměstnání, pokud jsou samozřejmě splněny podmínky pro její vyplácení. Poskytování či neposkytování náhrady za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti řeší § 271b zákoníku práce. A právě tento paragraf stanoví i to, že výše popisovaná náhrada škody od zaměstnavatele nemusí náležet vždy v plné výši a že o uvedené odškodnění se může svým nesprávným jednáním připravit sám zaměstnanec.

Pátý odstavec daného paragrafu jasně říká, že zaměstnanec se může vlastním jednáním připravit o značnou část náhrady výdělku, když bez vážného důvodu odmítne po návratu z pracovní neschopnosti po pracovním úrazu konat práci, kterou mu zaměstnavatel zajistil a tato práce odpovídá jeho zdravotnímu stavu i kvalifikaci.

Zaměstnavatel také nemusí naplno dorovnávat snížený výdělek po úrazu zaměstnanci, který dosahuje nižšího výdělku úmyslně vlastní vinou například častými lékařsky nezdůvodněnými absencemi, které zaměstnanec sám zdůvodňuje problémy po pracovním úrazu. Samozřejmě pokud k uvedené situaci dojde a zaměstnanec se proti nízkému výdělku soudně brání, musí zaměstnavatel prokázat, že si snížení výdělku po úrazu či nemoci z povolání způsobuje zaměstnanec sám nedostatečným plněním či neplněním pracovních úkolů a že toto počínání zaměstnance plyne z jeho úmyslu a nemá souvislost s prodělaným pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.