Odstoupení od pracovního poměru těsně před uzavřením může znamenat povinnost náhrady škody
Každý člověk, který se chystá uzavřít pracovní poměr, čili pracovněprávní vztah si musí být vědom toho, že již od okamžiku, kdy se rozběhne jednání o dané záležitosti, je nutné se držet určitých pravidel a oběma stranám vztahu vznikají práva i povinnosti, které je třeba plnit. Odstoupení od již téměř uzavřené pracovní smlouvy bez zcela jednoznačně ospravedlnitelného zásadního důvodu, se může jedinci takto jednajícímu hodně nevyplatit, může totiž přinést povinnost náhrady škody.
Do uzavíraného pracovního vztahu musí jít obě strany zcela jasně rozhodnuté a jednat dle pravidel s odkrytými kartami. Odstoupit od rozjednané záležitosti může být nesnadné a drahé
Pracovní poměr je vždy pracovněprávní vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, který vzniká uzavřením pracovní smlouvy mezi oběma uvedenými stranami případně jmenováním do funkce. Už před vznikem uvedeného vztahu, tedy od chvíle, kdy spolu strany začnou jednat o úmyslu pracovní vztah uzavřít, měly by si jednoznačně uvědomovat, že vstupují do vzájemného závazkového vztahu s právními důsledky. Oběma stranám musí být tedy jasné, že je nutné chovat se podle pravidel, které tomuto vztahu stanoví zákoník práce i občanský zákoník. Kromě toho je povinností obou účastníků chovat se k sobě se vzájemným respektem poctivě a v souladu s dobrými mravy. Přímo § 6 občanského zákoníku stanoví, že každý je povinen jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního postupu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
Dalším klíčovým paragrafem občanského zákoníku, který dává pravidla právě předsmluvním vztahům je § 1728. Tento paragraf jasně říká, že každý může svobodně jednat o uzavření smlouvy a toto jednání nemusí nutně skončit jejím uzavřením a dotčenému z toho nemusí nutně vzniknout závazek. Ale jiná situace podle stejného paragrafu nastává, pokud je jednání zahájeno či se v něm pokračuje, aniž má dotčená osoba úmysl smlouvu uzavřít. Zde už právě zákon upozorňuje na to, že je protiprávní jednat o vztahu, o němž je předem známo že se neuskuteční. Současně tentýž zákon stanoví pro obě strany jednající o uzavření smlouvy povinnost sdělit si vzájemně všechny zásadní skutečnosti a právní okolnosti, týkající se uzavíraného vztahu, o nichž ví nebo vědět musí, tak, aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její úmysl smlouvu uzavřít.
Z uvedeného je tedy jednoznačně jasné, že jednání o uzavření pracovního vztahu má zákonem nastavená pravidla, kterých se obě zaměstnavatel i zaměstnanec mají povinnost držet již od samého začátku, kdy k jednání přistupují. Jenže v praxi nejednou může nastat i situace, že jedna ze stran rozjednaného smluvního vztahu, od níž se jednoznačně očekává uzavření pracovní smlouvy a která celou dobu dává protějšku najevo úmysl smlouvu uzavřít, těsně před uzavřením smlouvy bez závažného spravedlivého důvodu od uzavření smlouvy ustoupí. Náhle je zde tedy strana, která je v daném smluvním vztahu poškozena a může to být jak zaměstnavatel, kterému v poslední chvíli před podpisem smlouvy couvl nadějný zaměstnanec, tak stejně může být poškozeným zaměstnanec, kterému naději na zaměstnání dal neférový budoucí zaměstnavatel. Co v takovém případě dělat? Řádky výše jednoznačně ukazují, že zde dochází na jedné straně k protiprávnímu jednání ze strany toho, kdo rozjednaný smluvní vztah těsně před uzavřením bez uvedení spravedlivého důvodu opouští a na straně druhé vzniká protistraně čili poškozenému nárok na náhradu škody.
Jenže domoci se náhrady škody nemusí být snadné
Jak je zde řečeno z popsané situace jednoznačně vychází jedna ze stran chystaného a neuskutečněného smluvního vztahu jako strana poškozená. Poškozená strana samozřejmě má právo na náhradu škody, která ji vznikla z protiprávního jednání škůdce, který ze slibovaného pracovního vztahu v poslední chvíli odstoupil. Poškozená strana tedy samozřejmě má právo uplatňovat svůj nárok na náhradu škody u soudu, a pokud soud shledá, že škoda vznikla, musí škůdce poškozenému plně nahradit, co způsobil a nahradit škodu, která skutečně vznikla. Náhrada se týká jak škody majetkové, tak i nemajetkové újmy, pokud taková újma vznikla a je soudu doložena.
Právo na náhradu škody zde zákon uznává a povinnost nahradit způsobenou škodu taktéž, ale je nutné říci, že domáhat se uvedené škody nebývá snadné, protože prokázat protiprávnost v předsmluvním jednání je vždy těžší, než tam, kde už bylo něco smluvně ukotveno čili napsáno a podepsáno. Veškeré smluvní aktivity je tedy důležité mít písemně zaznamenány hned od počátku jejich vzniku a podepsání zásadních dokumentů zbytečně neprotahovat.
Podobné články
Úprava zaměstnání na dohody bude mít nakonec snesitelnější podmínky, než se původně plánovalo
Dne 17. dubna 2024 došlo ve Sněmovně České republiky k významnému rozhodnutí, které ovlivní pracovní podmínky…
Více informací
V oblasti DPH se od roku 2025 chystá hned několik důležitých změn
Od začátku roku 2025 vstoupí v platnost klíčová novelizace zákona o DPH, která přináší široké spektrum změn,…
Více informací
Rychlejší ukončení pracovního poměru, delší zkušební doba a další novinky v zákoníku práce
V brzké době se očekává, že v zákoníku práce dojde k řadě významných změn, které se dotknou nejen procesu…
Více informací
Smluvní vztahy je důležité nastavovat s pružností na změnu sazeb DPH
Ve světě ekonomiky a obchodních transakcí je důležité mít na paměti, že legislativa se neustále vyvíjí…
Více informací
