Vedení účetnictví Praha, Brno, Bratislava, Wien, Warszawa

Kompletní účetní servis a služby daňového poradce.
Vedení účetnictví, daňové poradenství ,zpracování mezd, roční uzávěrky a další účetní služby.

Práce přesčas je legitimní záležitost ale vždy má zákonem stanovené limity

Datum článku: 16. 04. 2019

Práce přesčas je zákonem povolené jednání, které je v mnoha oborech často nevyhnutelnou záležitostí. Za určitých jasně vymezených podmínek může být výkon práce přesčas zaměstnanci zaměstnavatelem nařízen. Vždy je však nutné dodržovat ustanovení zákoníku práce určující podmínky pro uvedené situace a hlídat si nepřekročení limitů.

Dodržování zákona při práci přesčas musí hlídat zaměstnavatel i zaměstnanec. Zásadními ciframi je 150 a 416 hodin ročně

Jak je řečeno výše, práce přesčas patří mezi pracovní situace, které mají v zákoníku práce standardně vymezené místo a jasně stanovená pravidla. Pracoviště, kde musí být zajištěn trvalý provoz v zájmu zajištění základních životních, zdravotních a bezpečnostních potřeb osob či fungování základní technické či dopravní infrastruktury, se bez práce konané přesčas neobejdou.

Zaměstnavatelé v uvedených provozech mají právo daný způsob práce po zaměstnancích vyžadovat a zaměstnanci mají naopak povinnost uvedenou práci konat stejně jako práci v běžné týdenní pracovní době.

Na straně druhé i zákon pamatuje na to, že je práce přesčas specifickou situací, která může být vykonávána jen výjimečně, protože jde vždy o práci, která už zasahuje do osobního života zaměstnance a v nezákonné míře by jej mohla třeba poškodit na zdraví.

Práce přesčas může být nařízena zaměstnavatelem nebo může vzejít z dohody zaměstnavatele a zaměstnance o práci přesčas, kterou mezi sebou obě strany se vzájemným souhlasem uzavřou. V obou případech je ale třeba myslet na to, že zákoník práce stanoví jednoznačné limity na to, kolik hodin přesčasové práce ročně může být zaměstnanci nařízeno i kolik hodin ročně maximálně může zaměstnanec přesčas odpracovat v případě, že jde o přesčasy nenařízené, ale dohodnuté.

Nařídit práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci i v době přestávky mezi směnami či ve dnech pracovního klidu umožňuje to § 91 zákoníku práce, ale musí vždy jít o práci nezbytně nutnou potřebnou k zajištění zásadního provozu, jak je uvedeno výše.

Z nařízení zaměstnavatele může zaměstnanec pracovat přesčas maximálně 150 hodin ročně a maximálně 8 hodin v jednotlivých týdnech. Na základě dohody zaměstnavatele a zaměstnance může v přesčasech být odpracováno maximálně 416 hodin ročně opět nejvíce 8 hodin týdně.

Zaměstnavatel nesmí překročit uvedené limity a nemá právo požadovat po zaměstnancích práci nad tyto limity ani za zvláštní odměnu nad rámec odměn za práci přesčas.

Komu nesmí být nařízena práce přesčas

I když je nařízená práce přesčas prací nezbytně nutnou a často zachraňuje životy, pamatuje zákon i na výjimky při kterých nesmí být zaměstnanci nařízena práce přesčas.

Zaměstnavatel nesmí nařídit práci přesčas,

těhotným zaměstnankyním,
zaměstnankyním a zaměstnancům pečujícím o dítě mladší jednoho roku,
zaměstnancům mladším osmnácti let.

Zaměstnanec, který pracuje přesčas, musí také dostat příslušné peníze nad rámec mzdy

Pokud zaměstnanec vykonává nařízenou či dohodnutou práci přesčas, musí za to ze zákona dostat také peníze navíc nad rámec běžné mzdy. Za práci přesčas tedy vždy náleží příplatek, který musí být minimálně ve výši 25 procent průměrné běžné mzdy. Zaměstnanec a zaměstnavatel se mohou dohodnout na tom, že zaměstnanci bude za vykonanou práci přesčas poskytnuto náhradní volno místo příplatku ke mzdě. Uvedené náhradní volno musí být poskytnuto v rozsahu práce přesčas.

Mzdu za práci přesčas musí zaměstnavatel se zaměstnancem vždy sjednat a zaměstnanec musí se sjednáním souhlasit. Věc má totiž háček, protože uvedenou zvýšenou mzdu může zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat jen na rozsah 150 přesčasových hodin ročně, tedy pouze v rozsahu nařízené přesčasové práce.