Vedení účetnictví Praha, Brno, Bratislava, Wien, Warszawa

Kompletní účetní servis a služby daňového poradce.
Vedení účetnictví, daňové poradenství ,zpracování mezd, roční uzávěrky a další účetní služby.

Prolnutí tuzemských a zahraničních cestovních náhrad

Datum článku: 25. 05. 2023

Cestovní náhrady náleží zaměstnanci za plnění úkolů pro zaměstnavatele na pracovní cestě. Pokud zaměstnanec stráví na pracovní cestě určitý časový úsek, náleží mu stravné a pokud jsou splněny další podmínky, náleží i další z cestovních náhrad. Jak to však s náhradami bude, když probíhá část cesty v tuzemsku a část v zahraničí.

Cestovní náhrady se vyúčtují zaměstnanci za každou pracovní cestu zvlášť. Jenže co při zahraniční pracovní cestě, když dojde k souběhu doby?

Výše cestovních náhrad se zjišťuje a stanoví vždy za každou pracovní cestu zaměstnance samostatně. Situace, kdy je občas potřeba propočítávat a stanovit u zaměstnance tuzemské i zahraniční cestovní náhrady současně za tutéž pracovní cestu může vzniknout při vyslání zaměstnance na zahraniční pracovní cestu.

Situace nároku může být někdy komplikovanější a ne vždy musí zaměstnanci konajícímu zahraniční pracovní cestu náležet náhrady obojí čili v tuzemské a zahraniční měně. Cestovní náhrady za tuzemskou část pracovní cesty se počítají v české měně a náhrady za zahraniční část cesty se počítají v zahraniční měně, dle dokladů předložených zaměstnancem. Složitější situace může nastat v případě stravného, kdy právě může zaměstnanci najednou vzniknout nárok na stravné tuzemské i zahraniční současně. Ale může nastat i případ či případy, kdy při souběhu tuzemské a zahraniční pracovní cesty nemusí zahraniční stravné zaměstnanci dle § 170 odstavce 3. zákoníku práce náležet vůbec, protože je doba pracovní cesty krátká a zaměstnavatel má právo se rozhodnout, že ji připočte k tuzemské části pracovní cesty a cestovní náhrady vyplatí danému zaměstnanci v české měně.

Doba od kdy zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě vzniká nárok na zahraniční stravné, záleží také na dopravním prostředku, který k pracovní cestě používá. V případě cesty autem, vlakem nebo autobusem je klíčová doba přechodu státní hranice a další doba strávená za hranicemi, kterou zaměstnanec oznamuje zaměstnavateli. V případě cesty letadlem je pro výpočet stravného dle zákoníku práce klíčový odlet a přílet letadla.

Pokud například zaměstnanec cestuje na zahraniční pracovní cestu autem a cesta k překročení hranic mu trvá 5 hodin a pobyt v zahraničí pak 4 hodiny. Bude zaměstnavatel při výpočtu náhrad stravného vycházet z prvního pásma. Za cestu na území ČR náleží stravné v prvním pásmu a doba strávená v zahraničí je taktéž v prvním pásmu pro zahraniční stravné 1-12 hodin pracovní cesty. Zaměstnavatel zde může čtyři hodiny strávené zaměstnancem v zahraničí spojit s tuzemskou cestou a vyplatit zaměstnanci celou příslušnou částku v tuzemském stravném, nebo vyplatí zaměstnanci zahraniční stravné v prvním pásmu ve výši jedné třetiny sazby zahraničního stravného.

Pozor na kombinaci postupů ohledně tuzemského a zahraničního stravného. Čtvrtý odstavec § 163 ohledně tuzemského stravného se u zahraniční pracovní cesty použít nedá

Zákon tedy stanoví samostatná pravidla pro tuzemské stravné při pracovních cestách a stejně tak jsou tedy stanovena vlastní pravidla pro poskytování stravného při zahraničních pracovních cestách. Jak ukazují řádky výše při prolnutí doby zahraniční pracovní cesty, je třeba se někdy řídit současně ustanoveními, jak o tuzemských tak zahraničních cestovních náhradách, ale na druhé straně platí, že nelze kombinovaně pravidla použít vždy.

Pokud například jede na zahraniční pracovní cestu k nejbližším sousedům a jeho pracovní cesta trvá dva dny, nelze použít ustanovení paragrafu 163 odstavec 4 o pracovní cestě spadající do dvou kalendářních dnů a sloučit posuzování doby strávené na cestě tam a zpět na tuzemském území do jednoho celku.

Pokud se jedná o zahraniční dvoudenní pracovní cestu. Doba, kterou zaměstnanec v rámci této zahraniční pracovní cesty stráví cestováním na tuzemském území, se pro účely v daném případě tuzemského stravného, musí počítat za každý den cesty zvlášť. Pokud se tedy takto jednotlivě jedná o dobu kratší, než odpovídá prvnímu pásmu tuzemského stravného, které je 5-12 hodin, tak tuzemské stravné náležet nebude.