Vedení účetnictví Praha, Brno, Bratislava, Wien, Warszawa

Kompletní účetní servis a služby daňového poradce.
Vedení účetnictví, daňové poradenství ,zpracování mezd, roční uzávěrky a další účetní služby.

Pružná pracovní doba má také pravidla daná zákonem

Datum článku: 09. 03. 2023

Pružná pracovní doba zaměstnance je schéma pracovní doby rozdělené na úseky základní pracovní doby a úseky volitelné. Základní úsek pracovní doby určí vždy zaměstnavatel a zaměstnanec si může zvolit úseky volitelné čili, kdy odpracuje zbytek. Zaměstnanec si při pružné pracovní době může volit začátek a konec pracovní doby, ale i zde se vždy jedná o pracovní dobu s pravidly a je třeba odpracovat počet hodin určených pracovní smlouvou.

Pružné rozvržení pracovní doby dává zaměstnanci možnost přizpůsobit si práci vlastním časovým potřebám, ale jde také o systém s pravidly určenými zákoníkem práce

Pružné rozvržení pracovní doby umožňuje zaměstnancům si pracovní čas více organizovat dle vlastních možností i potřeb a lépe tak sladit třeba práci s rodinným životem nebo i náročnějšími koníčky. Bylo by však velkou chybou se domnívat, že si při pružné pracovní době může zaměstnanec být nebo naopak nebýt v práci jak se mu zachce nebo, že nemusí odpracovat pracovní smlouvou stanovený počet hodin.

I koncepce pružné pracovní doby má přesná pravidla určená zákoníkem práce a žádá si od zaměstnanců dodržování jasných pravidel. O tom zda bude na pracovišti fungovat klasický systém rozvržení pracovní doby nebo pracovní doba pružná rozhoduje vždy ze zákona zaměstnavatel. Zaměstnanci mohou sice zaměstnavateli daný systém navrhnout, ale záleží na zaměstnavateli i struktuře podniku zda pružnou pracovní dobu zavede a zda zavedena být může. Jsou zkrátka druhy práce a pracovní procesy, které si nutně žádají klasickou koncepci pracovní doby, a pružnou pracovní dobu zde zavést nelze. Velmi dobře pružná pracovní doba funguje v administrativě, IT profesích ve vědě výzkumu i jinde.

Pružná pracovní doba zaměstnance je vlastně pracovní doba složená ze dvou částí pracovního času v jednotlivých dnech, týdnech či měsících. Vždy je zde část pracovní doby základní a část volitelná zaměstnancem. V základní části, pružné pracovní doby, má zaměstnanec povinnost být na pracovišti, v kontaktu se zaměstnavatelem a věnovat se určené aktivitě pro daný čas. Volitelnou část pracovní doby si zaměstnanec rozvrhuje sám dle vlastní potřeby. I volitelnou část pracovní doby si zaměstnanec musí zorganizovat vždy tak, aby vykonal uložené úkoly a splnil pracovní povinnosti. Pravidla pro pružnou pracovní dobu určená v § 85 zákoníku práce stanoví, že v rámci volitelné části pracovní doby si zaměstnanec sám volí začátek a konec pracovní doby, ale o tom, který úsek pracovní doby bude základní a který volitelný rozhoduje vždy zaměstnavatel.

Pokud zaměstnavatel určí, že základní část pružné pracovní doby bude 9 až 12 hodin. Tak to pro zaměstnance znamená, že v danou dobu musí být zaměstnavateli k dispozici na pracovišti nebo třeba na home office, pokud má domluvenu formu práce z domova. Další úseky pracovní doby jsou pro zaměstnance dobou volitelnou a může v nich na pracovišti nebýt a práci nekonat, ale odpracovat si potřebné v jiném volitelném úseku pracovní doby.

I při pružné pracovní době musí být průměrná pracovní doba ze zákona naplněna a je zde proto vyrovnávací období

Zaměstnanec s pružnou pracovní dobou musí vědět, že při pružné pracovní době si může lépe samostatně rozvrhnout svůj pracovní čas a může si ve volitelné části odejít například vyzvednout dítě ze školky nebo zařídit cokoli jiného, ale jindy v takzvaném vyrovnávacím období si musí čas, kdy se věnoval svým záležitostem odpracovat.

Ve čtvrtém odstavci § 85 k pružné pracovní době zákoník práce jasně určuje, že i při pružném rozvržení pracovní doby musí být průměrná týdenní pracovní doba naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem nejdéle však v období uvedeném v § 78 odst.1 písmene m) zákoníku práce.

Zjednodušeně řečeno i zaměstnanec při pružné pracovní době musí mít odpracován takový průměrný počet hodin, jaký má stanoven v pracovní smlouvě. Zaměstnanec pracující na plný úvazek musí tedy i při pružné pracovní době odpracovat čas odpovídající danému úvazku. Pokud je zaměstnanec zaměstnán na kratší úvazek opět musí mít i při pružné pracovní době odpracovaný takový počet hodin, který odpovídá jeho úvazku. Pokud tedy zaměstnanec ve volitelném úseku pracovní doby část této doby nepracuje a věnuje se svým záležitostem, musí si pak ve vyrovnávacím období stanoveném zaměstnavatelem chybějící dobu dopracovat. Délku vyrovnávacího období stanoví zaměstnavatel podle toho, jak potřebuje, aby zaměstnanci úkoly plnili. Vyrovnávací období může být různě dlouhé, ale jeho maximální délka je stanovena zákonem. Čím delší vyrovnávací období zaměstnavatel určí, tím větší možnost má zaměstnanec si pracovní dobu přeskupovat mezi jednotlivými týdny.

Pružná pracovní doba se nedá aplikovat ve všech situacích vždy ani u zaměstnanců, kteří v daném režimu obvykle pracují

Pozor systém pružné pracovní doby nelze uplatnit ve všech situacích ani u zaměstnanců, kteří jej používají.

Jsou zkrátka situace, kdy režim pružné pracovní doby uplatnit nelze a pro dané účely musí mít klasický standardní režim určen i zaměstnanci, kteří jinak používají pružnou pracovní dobu.

Pružnou pracovní dobu nelze uplatnit:

při pracovní cestě zaměstnance,
v době čerpání dovolené,
při potřebě naléhavého splnění pracovního úkolu ve směně, kdy je začátek a konec směny pevně stanoven,
brání-li jejímu uplatnění provozní důvody,
v době důležitých osobních překážek v práci na straně zaměstnance, jako je například dočasná pracovní neschopnost zaměstnance, čerpání ošetřovného a dalších překážek dle § 191 a 191a).

Při práci přesčas v režimu pružné pracovní doby je třeba více hlídat dodržování zákona

Ohledně práce přesčas v režimu pružné pracovní doby zákoník práce stanoví, že se zjišťuje vždy jako práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu a nad základní pracovní dobu. Vždy se samozřejmě musí jednat o práci konanou na příkaz zaměstnavatele s jeho souhlasem.

Při pružné pracovní době a práci přesčas se zaměstnavatel musí ještě více soustředit na dodržování zákona ohledně práce přesčas, protože nemusí být úplně snadné správně vyhodnotit, že se skutečně jednalo o práci přesčas. Práce vykonávaná v základní části pracovní doby nesmí být nikdy hodnocena jako práce přesčas. Práce přesčas tedy může být konána jen ve volitelných částech pracovní doby a zaměstnavatel ji správně může zjistit až po skončení vyrovnávacího období.