Vedení účetnictví Praha, Brno, Bratislava, Wien, Warszawa

Kompletní účetní servis a služby daňového poradce.
Vedení účetnictví, daňové poradenství ,zpracování mezd, roční uzávěrky a další účetní služby.

Ručení není snadná záležitost a ručitel může přijít i o celý majetek

Datum článku: 29. 03. 2022

Ručení znamená zajištění splnění závazku za jinou osobu, která má vůči někomu dluh. Ručitel se zavazuje svým majetkem věřiteli, že splní dluh za dlužníka v případě, že dlužník nebude schopen dluh zaplatit. Jde tedy o formu pomoci druhému, která většinou dlužníkovi usnadňuje přístup k nějaké půjčce či úvěru. Pokud věci fungují a dlužník svůj závazek čili dluh řeší, nemusí být s ručením problém. Pokud však dlužník přestane dluh zvládat a řešit nastávají pro ručitele těžké chvíle, z nichž nebývá snadného úniku.

Ručení je zásadní závazek, který při nezodpovědném dlužníkovi může ručitele hodně bolet a není příliš možností jak se bránit

Ručení je jednoduchou a dostupnou formou zajištění závazku, a často pomáhá k získání například hypotéky na bydlení či peněz na rozjezd podnikání. Při ručení se ručitel zaváže věřiteli čili poskytovateli půjčky, že za dlužníka splní jeho závazek, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní § 2018 občanského zákoníku. K uvedenému aktu stačí podepsat písemnou ručitelskou smlouvu u věřitele, kde se ručitel zaváže k danému konání a věc je hotova. Dlužník účastníkem ručitelské smlouvy není. Stranami ručitelského vztahu je vždy jen věřitel a ručitel

Jak ale napovídá název a úvod článku, ručení nikdy není záležitost, kterou lze brát na lehkou váhu a ručitel si musí ve vlastním zájmu uvedený krok vždy dobře promyslet, musí si být vědom toho, co na sebe takovým závazkem bere a jaká rizika z toho plynou. Riziko, že dlužník náhle nebude schopen z nejrůznějších příčin svůj dluh splácet, může nastat vždy v případě zodpovědného i nezodpovědného dlužníka a pro ručitele mohou náhle nastat velmi krušné chvíle, z nichž v žádném případě není snadné se dostat.

Ručení je pro věřitele vždy pojistkou, že pokud nebude pohledávka splněna dlužníkem, je zde další osoba, která má ze zákona povinnost plnit a na níž je tedy možné uspokojení žádat. V pozici ručitele je nutné si uvědomovat, že povinnost ručení může ručiteli vzniknout i v případě dlužníka nedostatečně způsobilého zavazovat se k povinnostem. Může se tedy stát, že se člověk stane ručitelem osobě, která není plně způsobilá za své konání a ani v takovém případě se ručitel ze své povinnosti ručení nemůže vyvázat, protože zákon zde jasně říká, že pro nezpůsobilého dlužníka povinnost splnit dluh zaniká, ale povinnost ručitele trvá, pokud ručitel při převzetí závazku o dlužníkově omezení věděl nebo vědět mohl § 2019 druhý odstavec.

Výše uvedené řádky tedy jednoznačně ukazují, že pokud se dlužník dostane do problémů se splácením dluhu a nebude se snažit svoji situaci řešit, bude to pro ručitele velký problém, který jej může připravit třeba i o celý majetek.

Ručitel má právo požadovat po dlužníkovi to co za něj zaplatil, ale nemusí se požadovaného domoci

Pokud je mezi dlužníkem a ručitelem vztah dvou zodpovědných osob a dlužník se snaží svoji komplikovanou situaci řešit, má ručitel naději, že získá zpět třeba alespoň část toho, co za dlužníka zaplatil. Pokud se dlužník s ručitelem dohodne, může ručiteli zaplacené peníze postupně splácet nebo si mohou započítat vzájemné pohledávky a podobně.

Pokud však dlužník s ručitelem svoji situaci řešit nebude a přestane s ním komunikovat, tak není žádný nástroj jak dlužníka donutit, aby ručiteli něco vrátil, pokud není předem stanoveno, jak se dlužník s ručitelem vyrovná. A je důležité si před přijetím závazku ručení uvědomit, že ze zákona pro ručitele ručení zaniká až se zánikem dluhu, který zajišťuje a ne dříve. Ani smrt dlužníka neznamená zánik závazku, protože závazek přechází na dědice, ale pro ručitele povinnost nekončí.

Ručitel, který za dlužníka splní dluh, má ze zákona sice právo požadovat po dlužníkovi náhradu veškerého plnění čili všeho co za dlužníka zaplatil, jenže reálně není tento nárok příliš vymahatelný, protože pokud dlužník neplnil svůj závazek vůči věřiteli, protože nemá prostředky na jeho splnění, pak je jasné, že vůči ručiteli svůj závazek také nesplní.

Vzájemné započtení pohledávky mezi dlužníkem a ručitelem je možné také jen za situace, pokud taková vzájemná pohledávka mezi stranami existuje a pokud se ručitel dlužníkem na takové možnosti dohodnou. Ani soud však nemůže dlužníka k takovému kroku nutit, i když by taková pohledávka existovala, ale dlužník se započtením nebude souhlasit či nebude komunikovat, ručitel se tedy svých peněz danou cestou nedomůže.

Ručitel může sice věřiteli ručení odmítnout, ale jen za zcela specifické situace

Za určitých podmínek má sice ručitel ze zákona právo ručení věřiteli odepřít čili neplnit závazek, ale jde to jen za zcela specifické situace. Ručitel může věřiteli neplnit v situaci, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem. To znamená, že věřitel neumožnil uspokojení dané pohledávky, protože byl ve lhůtě plnění nekontaktní, pokud mělo být plnění osobní, nebo nesdělil číslo účtu, na který má být plněno. Jinak řečeno věřitel nemůže vymáhat plnění po dlužníkovi ani ručiteli, pokud k němu neposkytl součinnost a za neplnění závazku si tudíž může sám.

Co může ručitele chránit je písemná smlouva předem podepsaná mezi dlužníkem a ručitelem s jednoznačně nastavenými podmínkami rozsahu a doby ručení

Výše uvedené řádky tedy jednoznačně říkají, že ručení je zásadní akt, který je vždy nutné předem nejen promyslet, ale měl by být vždy také předem precizně smluvně ošetřen s jednoznačně a nezaměnitelně nastavenými podmínkami.

Čili ručitel a dlužník by v zájmu obou stran měli mít o ručení předem uzavřenu smlouvu, která bude jasně vymezovat, kdo komu a za co ručí, na jakou dobu a v jakém rozsahu. Samozřejmě by mělo být stanoveno i to jakým způsobem se dlužník bude s ručitelem vyrovnávat v případě, že ručitel za něho závazek vůči věřiteli splní. Ručení by mělo být dohodnuto tak, aby ručitel neručil za celý dluh celým svým majetkem, a dobře je třeba promyslet i dobu ručení, čili z hlediska ručitele dobu ručení omezit na přesně stanovenou dobu. Jinak řečeno z hlediska jediného ručitele není dobré upsat se k ručení za celý dluh na celou dobu až do splacení, dobu je tedy dobré přesně nastavit a omezit. Hlavně by měl mít ručitel předem jednoznačně stanoveno, kdy pro něho přijatý závazek skončí. Pokud totiž není jednoznačně stanoveno jinak, skončí závazek splněním, což znamená, že dlužník řádně splní svoji povinnost a věřiteli uhradí, k čemu se zavázal nebo závazek přejde právě na věřitele a skončí právě buď po předem smluvně stanovené době, nebo až v okamžiku splnění celého závazku.