Vedení účetnictví Praha, Brno, Bratislava, Wien, Warszawa

Kompletní účetní servis a služby daňového poradce.
Vedení účetnictví, daňové poradenství ,zpracování mezd, roční uzávěrky a další účetní služby.

Ukončení pracovního poměru a finanční kompenzace

Datum článku: 02. 10. 2015

Ukončení pracovního poměru je nemilou záležitostí, která však může potkat každého zaměstnance. Pracovní poměr může skončit z různých příčin a ve většině z nich má zaměstnanec nárok na finanční kompenzaci této nepříznivé situace. To znamená přísluší mu ze zákona vyplacení odstupného, které mu má pomoci překlenout ono mezidobí, kdy opouští stávající zaměstnání a hledá si nové. Za jakých okolností vzniká nárok na odstupné a v jaké výši? Čtěte s námi a možná vám situace bude jasnější.

Pracovní poměr může skončit různě, kdy tedy dostaneme odstupné?

Zákoník práce přímo určuje situace, kdy zaměstnavatel má povinnost vyplatit zaměstnanci odstupné. Paragraf 52 zákoníku udává že odstupné musí být vyplaceno ve chvílích, kdy je pracovní poměr ukončen ze strany zaměstnavatele výpovědí nebo na základě dohody zaměstnavatele a zaměstnance z důvodů

zdravotních nebo
organizačních.

Uvedenými důvody mohou být konkrétně následující situace
Zaměstnanec podle lékařského posudku nesmí dále vykonávat stávající zaměstnání z důvodu pracovního úrazu, získané nebo i jen hrozící nemoci z povolání a podobných závažných příčin, které ohrožují jeho zdraví.

Z důvodu zrušení zaměstnavatele nebo jeho části.
Z důvodu přemístění zaměstnavatele nebo jeho části.
Z důvodu nadbytečnosti zaměstnance, kdy ze závažných důvodů dochází ke snižování stavu zaměstnanců, zásadní změně technických podmínek a podobně.

Na odstupné má nárok zaměstnanec pracující na plný i částečný úvazek. Samozřejmě při menším úvazku bývá odstupné vypočítáváno obvykle z menší částky než při úvazku plném, nicméně nárok na odstupné zůstává.

Jakou částku dostaneme?

Zákoník práce určuje spodní hranici odstupného, která zaměstnanci náleží. Horní hranici odstupného zákon neurčuje a záleží na zaměstnavateli, ale také na konkrétní individuální situaci a vývoji dosavadních vzájemných vztahů obou stran.

Pokud zaměstnanec odchází z důvodů zdravotních náleží mu jednotné odstupné ve výši nejméně dvanácti násobku průměrného výdělku.
Když zaměstnanec odchází z důvodů organizačních, pak musí dostat. Jednou tolik co činní jeho průměrný výdělek, pokud byl u zaměstnavatele kratší dobu než jeden rok.
Pokud vzájemná spolupráce trvala více než jeden rok, ale nedosáhla dvou let. Musí zaměstnanec dostat odstupné alespoň ve výši dvojnásobku průměrného výdělku.
Nejméně trojnásobek průměrného výdělku musí na odstupném obdržet ten, kdo pro zaměstnavatele pracoval nejméně dva roky.
Pokud se na odcházejícího zaměstnance vztahuje vyrovnávací období bude mu náležet trojnásobek průměrného výdělku a k tomu ještě částky z bodů předchozích. Vyrovnávací doba znamená dobu na kterou je uplatňováno konto pracovní doby. Nejdéle to může být 52 týdnů jdoucích po sobě. Konto pracovní doby musí být stanoveno v kolektivní smlouvě či vnitřním předpisem zaměstnavatele. Při plnění konta pracovní doby se vychází ze situace, kdy zaměstnavatel přiděluje zaměstnanci práci, tak jak to odpovídá jeho potřebě a délka pracovní doby se pak v jednotlivých pracovních týdnech liší.

Do kdy musí být odstupné zaměstnanci vyplaceno

Zaměstnavatel musí zaměstnanci vyplatit odstupné při nejbližším výplatním termínu, který následuje po jeho odchodu. Je zde však i možnost, že se obě strany dohodnou na výplatním termínu pozdějším.