Vedení účetnictví Praha, Brno, Bratislava, Wien, Warszawa

Kompletní účetní servis a služby daňového poradce.
Vedení účetnictví, daňové poradenství ,zpracování mezd, roční uzávěrky a další účetní služby.

Vyživovací povinnost mezi manžely nejen po rozvodu

Datum článku: 15. 02. 2022

Alespoň základní povědomost o tom, že zákon ukládá vyživovací povinnost rodičů k dětem i dětí k rodičům má většina dospělé populace. Avšak o tom, že zákonná vyživovací povinnost platí mezi manžely, a že tato povinnost se netýká jen období po rozvodu, mnoho lidí neví. Pojďme se na věc podívat podrobněji.

Vyživovací povinnost mezi manžely nastává vždy se vznikem manželství

Tuzemský právní systém jednoznačně stanoví, že uzavřením manželství vznikají oběma manželům v zásadě shodná práva a povinnosti osobního a majetkového charakteru. Mezi uvedené povinnosti zákon jednoznačně v § 697 určuje vzájemnou vyživovací povinnost mezi manžely. Uvedený paragraf stanoví, že manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň.

Právní ustanovení vyživovací povinnosti mezi manžely vychází ze zásad rovnosti, vzájemnosti a solidarity. Proto tato vyživovací povinnost vzniká dnem uzavření manželství a trvá po celou dobu existence. Jak je zde řečeno jde o povinnost postavenou na principu vzájemnosti a rovnosti, a tedy platí stejně pro manžela i manželku.

Zákon obecně předpokládá, že vzájemnou vyživovací povinnost si manželé za trvání manželství plní automaticky a dobrovolně na základě obecné morální povinnosti vůči druhému manželovi. Platí však, že pokud za trvání manželství dojde k situaci, kdy jeden z manželů vůči druhému uvedenou povinnost neplní nebo plní-li ji jen v nedostatečném rozsahu, má ten z manželů, vůči němuž dochází k neplnění dané povinnosti právo domáhat se tohoto plnění prostřednictvím soudního řízení o přiznání výživného.

Návrh soudu na přiznání výživného si tedy v době trvání zákonného manželství si může podat ten z manželů, který má pocit případně rovnou jednoznačný důkaz, že druhý z manželů danou povinnost neplní nebo ji plní nedostatečně. Úkolem poskytované vyživovací povinnosti je z hlediska práva, zajistit nejen samotnou výživu, ale i další osobní potřeby a náklady na důstojný život dané osoby. Patří sem i náklady třeba na výkon zaměstnání nebo náklady na kulturní či sportovní vyžití v přiměřeném rozsahu.

Při rozhodování v dané záležitosti soud přihlíží k výši příjmů, potřebám i osobním poměrům každého z manželů a také zkoumá, kdo v jakém poměru pečuje o domácnost. Návrh soudu na ustanovení výživného druhému z manželů může být podán, i v případě, kdy manželé nesdílí společnou domácnost, ale jejich zákonné manželství po formální stránce trvá.

Se zánikem manželství zaniká i vzájemná vyživovací povinnost manželů, ale v mnoha případech vzniká nová vyživovací povinnost k rozvedenému manželovi/manželce

Zákon stanoví, že se zánikem manželství, ať už je příčinou cokoli, zaniká také vzájemná vyživovací povinnost manželů. Znamená to tedy, že i od okamžiku nabytí právní moci rozsudku o rozvodu zaniká vzájemná vyživovací povinnost, která platila za trvání manželství.

Na straně druhé je však všeobecně známo, že právě rozpad manželství a záležitosti, které mu předcházejí, staví jednoho z bývalých manželů do obtížnější a často i krizové situace, kdy uvedený nemá žádné nebo velmi omezené možnosti zajišťovat si prostředky k výživě a důstojnému životu. Pro takové situace jsou zde opět paragrafy občanského zákoníku stanovující podmínky vyživovací povinnosti vůči druhému z manželů po rozvodu neboli výživné rozvedeného manžela.

Z uvedeného tedy jednoznačně plyne, že vyživovací povinnost vůči rozvedenému partnerovi nevzniká automaticky vždy, ale vznikne ve chvíli, kdy jsou naplněny její podmínky.

Vyživovací povinnost vůči bývalé manželce/manželovi po rozvodu vznikne ze zákona, pokud bývalý manžel/manželka není schopen se po rozvodu ze závažných důvodů sám živit a tato neschopnost má svůj původ nebo souvislost právě s rozvedeným manželstvím. Například rozvedená manželka na rodičovské s dětmi odchází ze společného bydlení, děti jsou malé a nelze od nich odejít do zaměstnání a veškeré náklady ohledně své osoby i část nákladů na děti bude žena hradit ze sociálních prostředků. Oproti tomu manžel zůstává v původním bytě, má příjem ze zaměstnání i příjem z podnikání na vedlejší činnost i auto. V daném případě má žena nárok na výživné po rozvodu.

Manželé se mohou na výši výživného bývalému z partnerů i formě jeho výplaty dohodnout, nebo o něm při rozvodovém řízení rozhodne soud.

Při rozhodování o tomto výživném a jeho výši soud přihlíží k tomu, jak dlouho manželství trvalo, jak dlouho je rozvedeno a jaké jsou podmínky partnera, který má výživné dostávat i podmínky protistrany, která má platit. Výživné rozvedeného manžela řeší paragrafy 760 až 763 nového občanského zákoníku.

Vyživovací povinnost k druhému z partnerů nevzniká ve svazku, který nebyl uzavřen před zákonem

Pozor vyživovací povinnost nevzniká z volného svazku, který nebyl uzavřen před zákonem. Vzájemnou vyživovací povinnost za trvání vztahu ani po něm nevzniká, jestliže spolu dotčení žili jako druh a družkou a nic na tom nemění ani to, když spolu vychovávají společné děti.