Jak je to s individuální úpravou pracovní doby zaměstnavatelem?
Zákoník práce dává zaměstnavatelům poměrně volnou ruku při individuální úpravě pracovní doby jejich zaměstnanců. I když zákon přímo nestanovuje detailní pravidla a podmínky, jak by měla taková individuální úprava vypadat, rozhodně ji nezakazuje. Zaměstnavatelé tak mají možnost po vzájemné dohodě se zaměstnancem nastavit pracovní dobu podle individuálních potřeb a preferencí.
Individuální úprava pracovní doby je možná, ale záleží na vůli a podmínkách zaměstnavatele
Důvody pro individuální odchylnou úpravu pracovní doby mohou vycházet jak ze strany zaměstnance, tak ze strany zaměstnavatele. Zaměstnanec může o úpravu požádat například z osobních či rodinných důvodů, zatímco zaměstnavatel může změnu iniciovat kvůli provozním potřebám a lepší organizaci práce. Možností, jak pracovní dobu upravit, je celá řada - od kratšího úvazku, přes změnu rozvržení směn až po úpravu začátku a konce pracovní doby nebo omezení práce jen na určitý typ směn.
Dohoda musí být uzavírána písemně s konkrétním zaměstnanem, kterého se týká
Je však velmi důležité, aby byla jakákoliv individuální úprava pracovní doby sjednána písemně a to přímo s konkrétním zaměstnancem, kterého se týká. Nelze mít obecná pravidla pro úpravy pracovní doby zakotvena například v kolektivní smlouvě. Smyslem individuální dohody je totiž přizpůsobení podmínek danému zaměstnanci "na míru". Při sjednávání úprav je také nutné postupovat v souladu s pravidly občanského zákoníku.
Zaměstnanci mají na úpravu pracovní doby zákonný nárok jen v několika případech, jinak musí spoléhat na vstřícnost zaměstnavatele
Ze strany zaměstnance je podstatné si uvědomit, že až na některé výjimky nemá na úpravu pracovní doby automatický nárok ze zákona. Výjimku tvoří především těhotné zaměstnankyně a zaměstnanci pečující o malé děti nebo vážně nemocné blízké osoby. Zákoník práce v těchto specifických případech ukládá zaměstnavateli povinnost žádosti o úpravu pracovní doby vyhovět. Kromě těchto skupin však záleží především na vstřícnosti zaměstnavatele a provozních možnostech firmy, zda se se zaměstnancem na nějaké změně domluví.
Pokud se tedy zaměstnanec neřadí do některé z uvedených skupin, na které pamatuje zákoník práce, je při snaze o změnu pracovní doby odkázán na dohodu se zaměstnavatelem. Klíčová je komunikace s nadřízenými nebo personálním oddělením, přednesení konkrétních důvodů a návrhu řešení. Pokud to provozní podmínky umožňují, bývají zaměstnavatelé často ochotni vyjít vstříc a najít oboustranně vyhovující řešení. Spokojený zaměstnanec, kterému zaměstnavatel vyjde vstříc s úpravou pracovní doby, bývá loajálnější, produktivnější a odvádí kvalitnější práci. I to je důvod, proč je individuální přístup pro firmy výhodný.
