Jak je to s nárokem na dovolenou u DPČ?
Od roku 2024 došlo k významným změnám v oblasti pracovního práva, která se týká zaměstnanců pracujících na základě dohody o pracovní činnosti (DPČ) i dohody o provedení práce(DPP). Tato změna přináší těmto pracovníkům nové možnosti v oblasti dovolené, které dříve neměli k dispozici.
Základním předpokladem pro získání nároku na placenou zákonnou dovolenou u DPČ je splnění dvou klíčových podmínek. První podmínkou je odpracování minimálně 80 hodin u daného zaměstnavatele v průběhu kalendářního roku. Tato podmínka zajišťuje, že nárok na dovolenou mají pouze ti zaměstnanci, kteří pro svého zaměstnavatele skutečně odvádějí významné množství práce.
Druhou, neméně důležitou podmínkou je délka trvání pracovního poměru. Aby zaměstnanec získal nárok na dovolenou, musí jeho pracovní vztah se zaměstnavatelem trvat nejméně 28 dní. Toto kritérium bylo zavedeno s cílem zajistit, že dovolenou budou čerpat především ti zaměstnanci, kteří mají se svým zaměstnavatelem dlouhodobější pracovní vztah.
Je důležité zdůraznit, že obě tyto podmínky musí být splněny současně. Pokud zaměstnanec odpracuje například 100 hodin, ale jeho pracovní vztah trval pouze 20 dní, nárok na dovolenou mu nevznikne. Stejně tak, pokud jeho pracovní poměr trvá déle než 28 dní, ale odpracuje pouze 70 hodin za rok, nárok na dovolenou také nezíská.
Tato nová úprava se vztahuje nejen na zaměstnance pracující na DPČ, ale také na ty, kteří pracují na dohodu o provedení práce (DPP). Tím se sjednocují podmínky pro obě tyto formy pracovních dohod, což přispívá k větší spravedlnosti a rovnosti na pracovním trhu.
V praxi to znamená, že mnoho zaměstnanců, kteří dříve neměli na dovolenou nárok, ji nyní budou moci čerpat. To může výrazně zlepšit jejich work-life balance a celkovou spokojenost s prací. Pro zaměstnavatele to sice může znamenat určité zvýšení nákladů, ale zároveň to může vést k vyšší loajalitě a produktivitě zaměstnanců.
Je také důležité zmínit, že pokud má zaměstnanec uzavřeno více dohod u různých zaměstnavatelů, posuzuje se nárok na dovolenou a splnění podmínek k nároku u každého zaměstnavatele zvlášť. To znamená, že zaměstnanec může mít nárok na dovolenou u jednoho zaměstnavatele, zatímco u jiného tento nárok mít nebude, pokud u něj nesplní stanovené podmínky.
Tato nová úprava reflektuje rostoucí trend flexibilních forem zaměstnání a snaží se zajistit, aby i zaměstnanci pracující na částečné úvazky nebo nepravidelně měli možnost čerpat dovolenou a odpočinout si od práce. Je to krok směrem k modernějšímu a spravedlivějšímu pracovnímu trhu, který bere v úvahu měnící se potřeby jak zaměstnanců, tak zaměstnavatelů.
