Jak oznamovat osvobozený příjem uhrazovaný ve splátkách?
V dnešní komplikované daňové legislativě se často setkáváme s různými typy osvobozených příjmů, které sice nepodléhají zdanění, ale mohou podléhat oznamovací povinnosti vůči správci daně. Tato problematika je obzvláště zajímavá a důležitá v případech, kdy daňový poplatník obdrží takový příjem nikoli jednorázově, ale formou postupných splátek rozložených v čase.
Pro povinnost oznámení se vždy nejen u splátek posuzují jednotlivé příjmy
Příjmy osvobozené od daně představují velmi širokou a pestrou kategorii, do níž mohou spadat nejrůznější druhy finančních prostředků získaných poplatníkem. Tyto příjmy, ačkoliv nepodléhají zdanění podle zákona o daních z příjmů, nejsou zcela vyjmuty z dohledu finančních úřadů. Zákonodárce totiž stanovil povinnost oznamovat tyto osvobozené příjmy, překročí-li v daném kalendářním roce hranici 5 000 000 Kč. Tato povinnost byla zavedena především jako nástroj pro kontrolu významných finančních toků a jako prevence proti možnému praní špinavých peněz či jiným nelegálním aktivitám.
Klíčovou otázkou, která v této souvislosti často vyvstává, je způsob posuzování osvobozených příjmů, které nejsou vypláceny jednorázově, ale postupně formou dílčích splátek. Mnozí poplatníci se ocitají v nejistotě, zda se limit 5 000 000 Kč vztahuje na souhrn všech splátek v kalendářním roce, či zda se každá splátka posuzuje samostatně.
Při hledání odpovědi na tuto otázku je nutné vycházet z přesného výkladu daňových předpisů. Ty jednoznačně stanovují, že v případě, kdy poplatník obdrží osvobozený příjem ve formě postupných splátek, posuzuje se každá jednotlivá splátka z hlediska oznamovací povinnosti zcela samostatně jako individuální příjem. Tento princip představuje významné praktické zjednodušení pro většinu poplatníků.
Konkrétní jedna splátka by musela být samostatně 5 000 000 Kč, aby povinnost vznikla
V praxi to znamená, že oznamovací povinnost vůči finančnímu úřadu by poplatníkovi vznikla pouze v případě, kdy by některá z jednotlivých splátek osvobozeného příjmu sama o sobě překročila zákonný limit 5 000 000 Kč. Pokud například poplatník obdrží osvobozený příjem ve dvanácti měsíčních splátkách po 500 000 Kč, což v součtu představuje 6 000 000 Kč za kalendářní rok, oznamovací povinnost mu nevzniká, jelikož žádná jednotlivá splátka nedosahuje stanovené hranice pěti milionů korun.
Tento výklad přináší poplatníkům značné ulehčení administrativní zátěže, neboť v drtivé většině případů jsou splátky osvobozeného příjmu výrazně nižší než zmíněný limit, a proto nevzniká povinnost takové příjmy oznamovat. Zároveň toto nastavení reflektuje skutečnost, že osvobozené příjmy nižších hodnot nepředstavují z hlediska daňového systému a kontroly finančních toků výrazné riziko.
Je však nutné mít na paměti, že pokud by některá z dílčích splátek byla mimořádně vysoká a překročila by hranici 5 000 000 Kč, oznamovací povinnost by se na ni vztahovala, a to bez ohledu na výši ostatních splátek obdržených v témže kalendářním roce. Tato situace je však v běžné praxi spíše výjimečná a týká se pouze specifických případů velmi vysokých osvobozených příjmů.
