Jak se daní cestovní náhrady?
Zákon o daních z příjmů (ZDP) stanovuje, že náhrady cestovních výdajů poskytované zaměstnavatelem v souvislosti s výkonem závislé činnosti (zaměstnání) do výše stanovené zákoníkem práce nebo jiným zvláštním předpisem nepodléhají zdanění daní z příjmů fyzických osob. Tyto náhrady jsou osvobozeny od daně a nevstupují ani do vyměřovacího základu pro odvod povinného pojistného na sociální a zdravotní pojištění.
Pokud jsou cestovní náhrady poskytnuty ve výši určené zákonem, tak dani nepodléhají
Zákoník práce a další předpisy poměrně detailně specifikují, na jaké druhy cestovních náhrad má zaměstnanec při pracovní cestě nárok a v jaké maximální výši. Jedná se například o náhrady jízdních výdajů, výdajů za ubytování, stravné, kapesné při zahraniční pracovní cestě a další. Pokud zaměstnavatel poskytne tyto náhrady maximálně do výše stanovených limitů, jsou na straně zaměstnance osvobozeny od daně z příjmů.
Pokud zaměstnavatel poskytne cestovní náhrady nad zákonný limit, tak se musí na straně zaměstnance danit
Složitější situace ovšem nastává, pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci cestovní náhrady ve vyšší částce, než jakou stanoví příslušné předpisy. V takovém případě je rozdíl mezi poskytnutou náhradou a zákonným limitem na straně zaměstnance zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 ZDP. Tento příjem tedy podléhá zdanění a vstupuje i do vyměřovacího základu pro odvod povinného pojistného. Zaměstnanec je povinen tento příjem zahrnout do svého daňového přiznání a zdanit ho společně s ostatními příjmy.
Státním zaměstnancům vyšší cestovní náhrady nad částky určené zákonem poskytnout nelze
Pro zaměstnavatele v nepodnikatelské sféře, tedy především pro státní instituce, územní samosprávné celky, příspěvkové organizace apod., platí povinnost poskytovat cestovní náhrady výhradně v limitech stanovených zákoníkem práce. Pokud by tyto organizace vyplatily svým zaměstnancům náhrady vyšší, jednalo by se o porušení rozpočtové kázně s možnými sankcemi ze strany finančních orgánů.
Zaměstnavatelé v podnikatelské sféře mají v tomto ohledu větší volnost. I oni sice musí respektovat minimální limity cestovních náhrad stanovené zákoníkem práce, horní hranice však pro ně závazná není. Mohou se tedy rozhodnout poskytovat zaměstnancům náhrady i ve vyšších částkách, například v rámci zaměstnaneckých benefitů. Musí si však být vědomi toho, že částky přesahující zákonné limity budou na straně zaměstnanců zdanitelným příjmem se všemi důsledky uvedenými výše.
