Jak se počítá služební cesta do pracovní doby?
Je důležité si uvědomit, že ne všechen čas strávený na pracovní cestě se automaticky započítává do odpracovaných hodin a tedy do pracovní doby, za kterou náleží zaměstnanci mzda či plat.
Zákoník práce se touto problematikou zabývá konkrétně v paragrafu 210. Ten stanovuje pravidlo, podle něhož se doba, kterou zaměstnanec stráví na služební cestě jinak než plněním svých pracovních povinností a úkolů, ale která spadá do jeho běžné pracovní doby, považuje za takzvanou překážku v práci na straně zaměstnavatele. V takovém případě má zaměstnanec nárok na mzdu či plat ve stejné výši, jako kdyby tyto hodiny trávil standardním plněním své práce. Nedochází tedy ke krácení jeho odměny.
Jenže toto pravidlo má i svou druhou stranu mince. Pokud zaměstnanec tráví určitý čas na pracovní cestě mimo svou standardní pracovní dobu, už se nejedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele. V praxi to znamená, že hodiny strávené služební cestou, které nespadají do běžné pracovní doby konkrétního zaměstnance, se mu nezapočítávají do odpracované doby a nevzniká mu za ně nárok na mzdu či plat.
Cestování mimo pracovní dobu se nezapočítává, i když se mu vyhnout nelze
Typicky se jedná o situace, kdy zaměstnanec cestuje za pracovními povinnostmi mimo svou běžnou pracovní dobu, například brzy ráno před začátkem své směny nebo naopak večer po jejím konci. I když v takových chvílích často nemůže naplno odpočívat nebo se věnovat svým osobním záležitostem, z pohledu zákona se nejedná o pracovní dobu a nárok na odměnu mu za tyto hodiny nevzniká.
Je pochopitelné, že tato právní úprava může působit poněkud neintuitivně a nespravedlivě vůči zaměstnancům, kteří musejí trávit značnou část svého volného času na cestách kvůli pracovním záležitostem. Na druhou stranu je ale nutné vzít v potaz i ekonomickou realitu zaměstnavatelů, pro které by proplácení veškerého času stráveného zaměstnanci na služebních cestách mohlo představovat neúnosnou finanční zátěž.
Nejvhodnějším řešením se tak jeví hledání rozumného kompromisu mezi zájmy obou stran. Zaměstnavatelé by měli při plánování pracovních cest svých zaměstnanců brát v úvahu i to, aby co nejvíce jejich služebního cestování spadalo pokud možno do jejich standardní pracovní doby. Zároveň je vhodné zvážit možnost určité kompenzace za čas strávený cestováním mimo pracovní dobu, například v podobě náhradního volna či dodatečných benefitů.
V každém případě je důležité, aby byli zaměstnanci dopředu jasně seznámeni s pravidly, která se na ně při služebních cestách vztahují, a aby v této oblasti panovala mezi nimi a zaměstnavatelem maximální transparentnost a otevřená komunikace. Jen tak lze předejít případným nedorozuměním a konfliktům a nastavit férové podmínky pro obě strany.
