Jaký je rozdíl mezi daňovým dokladem a fakturou?
Rozdíl mezi daňovým dokladem a fakturou je v oblasti účetnictví a financí důležitý a často se stává předmětem nedorozumění, zejména pro ty, kteří právě vstupují do podnikatelského prostředí. Je proto nesmírně důležité věnovat tomuto tématu náležitou pozornost, abychom si ujasnili, jaké dokumenty potřebujeme k plnění našich povinností vůči státu i obchodním partnerům.
Začněme tedy s daňovým dokladem. Ten je dokumentem, který má svou specifičnost především pro plátce daně z přidané hodnoty (DPH). Plátci DPH jsou subjekty, které jsou povinny odvádět daň státu z každé realizované transakce, přičemž tyto transakce podléhají určité sazbě DPH stanovené zákonem. Kdykoli plátce DPH vystaví doklad, ať už ve formě faktury, účtenky, nebo paragony, jedná se o daňový doklad. Aby byl tento dokument v souladu se zákonem, musí obsahovat určité náležitosti, které jsou definovány zákonem o DPH. Každý daňový doklad proto musí povinně uvádět údaje jako identifikační číslo plátce, sídlo nebo místo podnikání plátce, popis plnění, den uskutečnění plnění, a především klíčovou informaci o výši a sazbě DPH.
Pokud jde o faktury, ty mohou vystavovat nejen plátci DPH, ale i subjekty, které plátci nejsou. A zde se dostáváme k podstatnému rozdílu. Faktury vystavené neplátcem DPH totiž postrádají informace o DPH a slouží výhradně jako účetní doklady. Účetní doklad, narozdíl od daňového, primárně slouží ke sledování finančních toků v účetnictví podniku, ale nenese s sebou povinnost vykazování a odvádění DPH, protože neplátce není k této činnosti povinen.
Rozdíl mezi těmito dvěma typy dokumentů tedy spočívá v tom, že zatímco každý daňový doklad je fakturou (ale obohacenou o daňové údaje), ne každá faktura je daňovým dokladem. Tento rozdíl je důležitý z hlediska povinností účetních jednotek a jejich ekonomické činnosti. Faktura může plnit roli daňového dokladu, pokud je vystavena plátcem DPH, obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti a slouží k doložení uskutečnění zdanitelného plnění. Naopak, pokud je faktura vystavena neplátcem, slouží čistě jako důkazní materiál pro účetnictví, bez daňových povinností a nároků na odpočet.
V každodenní praxi pak tento rozdíl ovlivňuje nejen způsob, jakým jsou dokumenty vedeny a archivovány, ale také jakým způsobem s nimi nakládáme při daňových přiznáních a dalších úředních úkonech. U účetnictví firmy proto není radno podceňovat význam správného zařazení těchto dokumentů, jelikož nesprávná evidence by mohla vést k nesrovnalostem při daňových kontrolách a případným sankcím za nesplnění zákonných povinností.
Pro poslední shrnutí je klíčové si uvědomit, že rozdíl mezi daňovým dokladem a fakturou nespočívá pouze v odlišných formách jednoho a téhož dokumentu, ale reflektuje i hlubší rozdíly v legislativním rámci a daňových povinnostech jednotlivých subjektů. Je to oblast, kde se účetní a daňové záležitosti protínají a správné pochopení a aplikace těchto rozdílů mohou mít zásadní dopad na finanční zdraví a legální operace dané firmy.
