Kdo nemá stanoven minimální vyměřovací základ?
Zatímco větší část zaměstnanců i podnikatelů podléhá stanoveným minimálním prahům pro odvod pojistného, zákonodárce v rámci sociální politiky státu identifikoval několik specifických kategorií osob, které z různých sociálních, zdravotních či jiných důvodů nepodléhají povinnosti dodržet minimální vyměřovací základ.
V souhrnu se minimální vyměřovací základ netýká osob za které zároveň hradí zdravotní pojištění stát
První významnou skupinou, která je osvobozena od povinnosti dodržet minimální vyměřovací základ, jsou osoby, za které pojistné částečně nebo zcela hradí stát. Tato kategorie zahrnuje širokou škálu osob v různých životních situacích, například nezaopatřené děti, studenty, důchodce, příjemce rodičovského příspěvku, osoby na mateřské či rodičovské dovolené, uchazeče o zaměstnání registrované na úřadu práce a další zákonem definované skupiny. Stát tímto způsobem zajišťuje zdravotní péči i osobám, které z objektivních důvodů nemohou dosahovat standardních příjmů.
Zaměstnanců s těžkým postižením s průkazem ZTP nebo ZTP/P
Druhou kategorií jsou osoby s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, konkrétně držitelé průkazů ZTP (zvlášť těžké postižení) nebo ZTP/P (zvlášť těžké postižení s potřebou průvodce). Tato úprava reflektuje náročnou životní situaci zdravotně znevýhodněných občanů, kteří často čelí ztíženým podmínkám na trhu práce a mohou mít omezené možnosti výdělku. Osvobození od minimálního vyměřovacího základu tak představuje formu kompenzace jejich zdravotního znevýhodnění v oblasti povinných odvodů.
Zaměstnanců starobních důchodců bez přiznaného starobního důchodu
Další skupinou jsou osoby, které již dosáhly věku potřebného pro získání starobního důchodu, ale z různých důvodů nesplňují další podmínky pro jeho přiznání, například potřebnou dobu pojištění. Tito lidé se často nacházejí ve složité finanční situaci - pracují v částečných úvazcích nebo za nižší mzdu, přičemž nemají nárok na důchodové zabezpečení. Osvobození od minimálního vyměřovacího základu jim umožňuje odvádět pojistné pouze ze skutečně dosažených příjmů.
Zaměstnaných rodičů pečujících o jedno postižené dítě do 7 let nebo o dvě děti do 15 let
Zvláštní pozornost je věnována osobám pečujícím o děti. Konkrétně se jedná o zaměstnance, kteří celodenně, osobně a řádně pečují o minimálně jedno dítě do sedmi let věku nebo alespoň o dvě děti do věku patnácti let. Je důležité zdůraznit, že toto osvobození může využít pouze otec nebo matka dítěte, případně osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů. V každém případě může toto osvobození využít vždy jen jedna pečující osoba. Podmínky celodenní a osobní péče se posuzují podle stejných kritérií jako u obdobné kategorie osob, za které platí pojistné stát. Toto ustanovení představuje významnou podporu pro rodiče malých dětí, kteří často volí částečné úvazky nebo flexibilní formy práce, aby mohli skloubit pracovní a rodinné povinnosti.
OSVČ, které na hlavní činnost podnikají a zaměstnání je pro ně vedlejší činností
Poslední kategorií jsou osoby, které vedle zaměstnání současně provozují samostatnou výdělečnou činnost a z této činnosti již odvádějí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné. Toto ustanovení zabraňuje dvojímu zatížení minimálním vyměřovacím základem v případech, kdy osoba kombinuje více forem výdělečné činnosti a u jedné z nich již minimální odvody splňuje.
Ve všech výše uvedených případech se pojistné na zdravotní pojištění počítá a odvádí pouze ze skutečně dosaženého měsíčního příjmu ze zaměstnání, nikoliv z minimálního vyměřovacího základu. Pokud tedy tyto osoby pobírají mzdu nižší, než je stanovený minimální vyměřovací základ (obvykle ve výši minimální mzdy), nedochází k umělému navýšení základu pro výpočet pojistného.
