Kdo platí sociální a zdravotní pojištění při DPČ?
Při práci na dohodu o pracovní činnosti (DPČ) se otázka placení sociálního a zdravotního pojištění řídí výší hrubé měsíční odměny zaměstnance. Pokud tato odměna dosáhne nebo přesáhne hranici 4000 Kč, vzniká povinnost odvádět z této dohody jak zdravotní, tak sociální pojištění, a to podle stejných pravidel, která platí pro klasický pracovní poměr.
V takovém případě překročení limitu leží odpovědnost za odvod celé povinné částky pojistného na zaměstnavateli, který musí zajistit úhradu povinného podílu za sebe i za zaměstnance.
Na druhou stranu, pokud je hrubá měsíční odměna z DPČ nižší než 4000 Kč, konkrétně do 3999 Kč hrubé mzdy, ve většině případů se sociální a zdravotní pojištění vůbec platit nemusí. Toto pravidlo však má jednu významnou výjimku, která se týká zdravotního pojištění.
Výjimka nastává v situaci, kdy zaměstnanec pracující na dohodu není zároveň osobou, za kterou platí zdravotní pojištění stát, nebo nemá toto pojištění hrazeno z jiného příjmu. V takovém případě se jedná o zaměstnance, který je označován jako osoba bez zdanitelných příjmů čili OBZP. Za těchto okolností musí zaměstnanec sám za sebe odvádět zdravotní pojištění, a to alespoň v minimální zákonné měsíční výši stanovené příslušnými právními předpisy.
Je tedy zřejmé, že při práci na DPČ hraje klíčovou roli výše hrubé měsíční odměny a také to, zda je zaměstnanec osobou, za kterou platí zdravotní pojištění stát, nebo zda má toto pojištění hrazeno z jiného příjmu. Podle těchto faktorů se pak určuje, zda a v jakém rozsahu je nutné z odměny z DPČ odvádět sociální a zdravotní pojištění. Znalost těchto pravidel je důležitá jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance, aby se vyhnuli případným problémům s příslušnými úřady a zajistili správné plnění svých zákonných povinností v oblasti pojistného.
