Kdy žádosti o prominutí pokuty k DPH nebude vyhověno?
V daňovém systému České republiky existuje institut prominutí pokut, který umožňuje plátcům daně z přidané hodnoty (DPH) požádat o odpuštění sankcí v případech, kdy k pochybení došlo z objektivně vážných důvodů nezaviněných samotným plátcem. Tento mechanismus představuje určitou pojistku proti nepřiměřené tvrdosti zákona v situacích, kdy plátce nemohl své povinnosti splnit z důvodů, které nemohl ovlivnit ani při vynaložení veškerého rozumně očekávatelného úsilí. Nicméně existují četné a jasně definované situace, kdy správce daně nemůže a nesmí žádosti o prominutí pokuty vyhovět, a to ani při sebevětší snaze plátce o nápravu vzniklé situace.
Zásadní porušení daňových a účetních předpisů
Prominutí pokuty je prakticky vyloučeno v případech, kdy se plátce DPH dopustil zásadního porušení daňových nebo účetních předpisů. Tato kategorie zahrnuje širokou škálu provinění, která zákonodárce i daňová správa považují za natolik závažná, že neexistuje legitimní důvod pro odpuštění sankce. Jedná se o situace, kdy porušení předpisů nebylo nahodilé či způsobené omluvitelným nedopatřením, ale představovalo významné narušení integrity daňového systému, které by prominutím pokuty mohlo být nepřímo legitimizováno a mohlo by vysílat nežádoucí signál ostatním plátcům.
Status nespolehlivého plátce jako překážka prominutí
Zvláště významnou překážkou pro kladné vyřízení žádosti o prominutí pokuty je předchozí označení plátce za "nespolehlivého plátce DPH". Tento institut byl do českého daňového práva zaveden jako nástroj boje proti daňovým únikům a označuje subjekty, které závažným způsobem porušily své povinnosti vůči správci daně. Pokud byl tedy plátce v minulosti takto označen, naznačuje to určitý vzorec problematického chování, který je neslučitelný s možností prominutí pokuty. Zákonodárce tímto způsobem vyjadřuje, že subjekty, které již prokázaly nespolehlivost v daňových záležitostech, nemohou legitimně očekávat vstřícnost ze strany daňové správy při posuzování žádostí o prominutí.
Trestněprávní aspekty jako důvod zamítnutí žádosti
Další nepřekonatelnou překážkou pro prominutí pokuty je situace, kdy byl plátce DPH pravomocně odsouzen za spáchání některého z trestných činů uvedených v § 53 odst. 2 daňového řádu. Jedná se především o trestné činy související s daňovou a ekonomickou kriminalitou, jako je krácení daně, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, padělání a pozměňování veřejné listiny či zneužití informace a postavení v obchodním styku. Pravomocné odsouzení za tyto trestné činy představuje natolik závažné porušení právního řádu, že systém daňové správy nepřipouští možnost zmírnění administrativních sankcí formou prominutí pokuty.
Předchozí sankce jako indikátor opakovaného pochybení
Žádost o prominutí pokuty nebude úspěšná ani v případech, kdy byla plátci v minulosti již udělena pokuta za spáchaný delikt podle daňových či účetních předpisů. Tento důvod zamítnutí vychází z principu, že prominutí představuje výjimečný institut, který by měl být aplikován zejména u subjektů, které se dopustily ojedinělého pochybení, nikoliv u těch, u nichž lze identifikovat určitý vzorec problematického chování v oblasti daňových povinností. Předchozí sankce indikuje, že plátce již byl upozorněn na nutnost dodržování příslušných předpisů, a přesto došlo k dalšímu pochybení, což výrazně snižuje jeho nárok na vstřícný přístup ze strany správce daně.
Problémy s účetnictvím jako diskvalifikační faktor
Správce daně nemůže vyhovět žádosti o prominutí pokuty také v situacích, kdy plátce v minulosti nevedl řádně účetnictví. Správné a transparentní vedení účetnictví představuje základní předpoklad pro fungování celého systému daňové správy, a jeho nedodržování proto zákonodárce považuje za natolik závažné pochybení, že vylučuje možnost prominutí pokuty. Nesprávně vedené účetnictví totiž znemožňuje efektivní kontrolu správnosti vykazovaných daňových povinností a může být indikátorem cíleného zastírání skutečného stavu hospodaření daňového subjektu.
Zajišťovací příkaz jako známka vysokého daňového rizika
Vydání zajišťovacího příkazu vůči plátci DPH představuje další situaci, kdy je prominutí pokuty prakticky vyloučeno. Zajišťovací příkaz je nástrojem, který správce daně využívá v případech, kdy existuje důvodná obava, že daň bude v době její vymahatelnosti nedobytná nebo že její vybrání bude spojeno se značnými obtížemi. Vydání tohoto příkazu tedy signalizuje vysokou míru daňového rizika spojeného s daným plátcem, což je v přímém rozporu s podstatou institutu prominutí, který je určen primárně pro subjekty, u nichž došlo k ojedinělému pochybení z omluvitelných důvodů.
Opakované nesplnění povinností a opožděná náprava
Nepříznivě pro plátce DPH žádajícího o prominutí pokuty působí skutečnost, že v posledních dvanácti měsících dvakrát nesplnil své povinnosti a nápravu sjednal až po výzvě ze strany správce daně. Tato situace naznačuje určitou míru nedbalosti či systematického opomíjení daňových povinností, což je v rozporu s principem, že prominutí by mělo být vyhrazeno pro plátce, kteří se aktivně snaží své povinnosti plnit a k pochybení došlo navzdory jejich úsilí. Skutečnost, že k nápravě došlo až po úřední výzvě, nikoliv z vlastní iniciativy plátce, dále posiluje dojem, že se nejedná o subjekt, který by si zasloužil vstřícný přístup v podobě prominutí pokuty.
Zásadní pochybení v oblasti kontrolních hlášení
Kontrolní hlášení představuje jeden z klíčových nástrojů boje proti daňovým únikům v oblasti DPH, a proto je jeho správné a včasné podávání považováno za zvláště důležité. Pokuta nebude prominuta v případech dvou nejzávažnějších přestupků proti režimu kontrolních hlášení: když plátce ani na výzvu správce daně neopraví chyby v kontrolním hlášení, a když svým vědomým jednáním závažně ztěžuje nebo maří správu daně z přidané hodnoty. V těchto případech totiž nejde o pouhé administrativní pochybení, ale o jednání, které přímo podrývá účinnost systému kontrolních hlášení a může výrazně komplikovat výběr daně.
