Po kolika dnech pracovní neschopnosti se krátí dovolená?
Krácení dovolené v souvislosti s pracovní neschopností jsou témata, která spolu úzce souvisí, ale ke krácení nedochází vždy. Kdy se tedy pracovní neschopnost zaměstnance na nároku na dovolenou neprojeví a kdy naopak ano?
.
Od roku 2021 vstoupila v platnost novela zákoníku práce, která významně upravila pravidla pro krácení dovolené v případě dlouhodobé pracovní neschopnosti. Tato změna byla zavedena s cílem posílit práva zaměstnanců a zajistit spravedlivější přístup k čerpání dovolené. Nová úprava stanoví, že k redukci nároku na dovolenou dochází až po překročení určité hranice délky pracovní neschopnosti.
Konkrétně se jedná o hranici, která je definována jako dvacetinásobek týdenní pracovní doby zaměstnance. To v praxi znamená, že zaměstnanec pracující na plný úvazek, tedy standardních 40 hodin týdně, začne přicházet o nárok na dovolenou až ve chvíli, kdy jeho pracovní neschopnost přesáhne 800 hodin v rámci kalendářního roku. Tato hodnota odpovídá přibližně 100 pracovním dnům, což je výrazně delší doba než v předchozích letech.
Je důležité si uvědomit, že tato změna přináší zaměstnancům značnou výhodu. V minulosti totiž docházelo ke krácení dovolené již po mnohem kratší době pracovní neschopnosti, což mohlo vést k situacím, kdy zaměstnanci, kteří byli dlouhodobě nemocní, přišli o významnou část své dovolené. Nová úprava tak reflektuje potřebu zachovat rovnováhu mezi pracovním a osobním životem i v případech, kdy zaměstnanec čelí zdravotním obtížím.
Pro lepší pochopení uveďme konkrétní příklad: Představme si zaměstnance Jana, který pracuje na plný úvazek 40 hodin týdně. Jan onemocní a je v pracovní neschopnosti po dobu 3 měsíců, což odpovídá přibližně 60 pracovním dnům. Podle nových pravidel se Janovi dovolená nekrátí, protože jeho pracovní neschopnost nepřesáhla hranici 800 hodin.
Je třeba zdůraznit, že tato pravidla se vztahují na každý kalendářní rok zvlášť. To znamená, že pokud by zaměstnanec byl nemocný například 700 hodin v jednom roce a dalších 200 hodin v roce následujícím, k žádnému krácení dovolené by nedošlo, protože v žádném z těchto let nebyla překročena stanovená hranice.
Tato úprava také nepřímo podporuje zaměstnance v tom, aby v případě nemoci skutečně zůstali doma a léčili se, aniž by se museli obávat ztráty nároku na dovolenou. To může v dlouhodobém horizontu přispět k lepšímu zdravotnímu stavu zaměstnanců a snížení rizika přenášení nemocí na pracovišti.
.
