Specifická čili odchylná úprava pracovní doby je možná, ale s pravidly
V pracovněprávních vztazích často nastávají situace, kdy je nezbytné hledat individuální řešení při sjednávání pracovní doby. Zaměstnavatel se někdy dostává do situace, kdy musí udržet schopného zaměstnance, který navzdory profesní zdatnosti čelí i dalším zásadním povinnostem v rodinném či veřejném zájmu. Jak tedy účinně skloubit pracovní povinnosti s těmi nepracovními, aniž by tím byla narušena profesionální integrita a produktivita zaměstnavatele?
V takových případech je velmi vhodné, aby zaměstnavatel a zaměstnanec uzavřeli dohodu o odchylné úpravě pracovní doby. Taková dohoda umožňuje flexibilnější přístup k rozvržení pracovní doby a umožňuje zaměstnanci lépe se přizpůsobit svým osobním či veřejným závazkům. Při sjednávání této odchylné pracovní doby je však nutné se řídit nejen zákoníkem práce, ale také občanským zákoníkem. Ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku právě tuto odchylnou úpravu od standardní praxe umožňuje a poskytuje právní rámec pro její realizaci.
Nicméně, odchylná úprava práv a povinností v pracovněprávních vztazích neznamená, že by mohla být ignorována všeobecná pravidla zákoníku práce. Ba naopak, sjednání odchylné úpravy musí být v souladu s těmito pravidly. Je zcela klíčové, aby byla zachována zásada maximální délky denní pracovní doby, která nesmí přesáhnout 12 hodin. Rovněž je důležité dbát na dostatečný odpočinek a další pracovní normy, aby nedocházelo k nadměrnému fyzickému či psychickému zatížení zaměstnance.
Při sjednání odchylné úpravy pracovní doby je rovněž nezbytné respektovat základní pravidla a zásady stanovené zákoníkem práce či kolektivní smlouvou. Nemůže být tedy uzavřena dohoda, která by zaměstnanci poskytovala méně práv nebo stanovila vyšší povinnosti, než je nejméně či nejvýše přípustné.
Konkrétní ujednání v dohodě o odchylném sjednání pracovní doby může zahrnovat například odlišný počátek a konec pracovní směny daného zaměstnance. Tento individuální přístup umožňuje zaměstnanci přizpůsobit pracovní rozvržení specifickým potřebám. Dohoda může také stanovit jiný počet pracovních směn v týdnu nebo kombinaci kratší pracovní doby s jejím jiným rozvržením, což může být pro některé situace velmi praktické.
Je zásadní, aby byla dohoda o odchylné úpravě pracovní doby sjednána jako individuální dohoda mezi konkrétním zaměstnancem a zaměstnavatelem. Tato individuální dohoda zaručuje, že obě strany jsou s podmínkami spokojené a respektují je. Zaměstnavatel musí také dodržet zásadu, že jakmile je dohodnuta jiná úprava pracovní doby, není oprávněn jednostranně tuto úpravu měnit. To posiluje důvěru mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a vede k lepší pracovní morálce a loajalitě.
